- Nuly

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:


A ...

A lidi chodí pozpátku
není jim vidět do tváře
A ráno po spánku
místo vlasů svatozáře

A naposled říkáš si
výlet na konec vesmíru
Jen se utop v depresi
pro vysláblou víru

A slunce dosvítí
zmrznou všechna okna
S jinovatkou na srdci
dopít pohár do dna


Automatik

Volání z potřeby
přátelství neshody
Dennodenní rutina
a něco, co tě zajímá
Všechen ten paradox
a v každém dobru zlo

Propady svědomí
ostudy z vědomí
Návraty pocitů
být sluhou soucitu
Všechna ta zbytečnost
chamtivá poctivost

Nemůžu spát a to nejsem ekonom!


Blaf

Kdyby po mě chtěli
nakreslit kružnici
Kreslil bych krychle
kreslil bych rychle
kreslil bych jako stroje
co nemají city

A to jenom proto
že si špatně zvykám
na další sousto
který stejně neužvýkám


Budoucí vrah

Procházím pokoje svýho mozku
zastavím jen, zastavím jen když
slyším kroky
svýho budoucího vraha
vražedná snaha, ach ta snaha
cítím jeho dech a vím
že smrt se blíží
že smrt zachvilku

Zaklepe na moje vědomí
a svědomí se promění
ve zkaměnělou trosku

Mé vědomí zemře spolu s tělem
mé oči zahalí se do tmy
Ty oči už se nepotěší světlem
mé tělo podlehne pod dotekem smrti


Cesta

Jenom dvě světla svítí
a jinak tma
Když se třepeš v síti
je hra prohraná
Myšlenky kolují,
ale nápad nikde
Přání procitnutí,
kdy už to slunce vyjde

Stát neuhýbat uprostřed
Stálé nevnímat změny
Falešné neříkat pravdy
Historii připomínat si

Kde vzít tu jistotu správného směru
Já nevím, já už to nedovedu
Nevím kudy ...


Detoxikace

Kapky potu bolí jako kladiva
Svoboda zdá se jako vidina
Nebe se klepe, kdo bude první
Já nechci spát
Chci žít !

Toč kolotoč
Toč kolotoč
Toč kolotoč mé hlavy

Slunce prý svítí, ale přes mraky není vidět

Slepota ve vidění
Prázdnota ve vínu
Samota bez sebe

Blázni blázní
když jsou v lázních
i mimo ně

Spát ...


Dětství

Dětství je pryč, však vzpomínky zůstaly
bohužel jen na špatné věci
Vždyť ale dobré také se udály
tak proč na ně myslet nechci
Jsem sám, daleko od lidí
Nebaví mě na co se podívám
Jsem sám, mě to nevadí
Ostatní říkají, že dospívámVzpomínky tíží a táhnou k zemi
občas i pěkně zabolí
Když páteř nefunguje mi
vzpomenu si jak dostal jsem holíMatka říkala, že nedělám dobrej dojem
Otec říkal, že jsem nic
Pro bratry prý nejsem hoden
a sestry smáli se mi čím dál víc
Už nikdy víc,
už nikdy, nikdy nic!


Držet se cíle

Ve shodě se sebou
a svýma očima
vidím svět
který se s ostatníma
neprotíná

Hájím se dobou
a zázemím
nihilismem a tím,
že se neměním
Svítí a jinotaje
Jsi slepý a nebo tma je


Emoce z bezmoce

Křičíš
ústa máš zavřená
Máváš mi
očima

Na světě krásně je
jen když se nežije
v téhle podobě


Hranice

Kde to končí a kde začíná
Možnosti volby a prázdná místa
Jako by někdo stále zhasínal
Už ani rána nejsou jistá

Cesta dávno někým daná
Hlavně se nekoukat na vlastní stopy
Veškerá soudnost vyprodána
Je to na tobě a tempu doby

Kam až můžu dojít
Nikomu neublížit
Svůj sen si najít
Hranice světa nepřekřížit

Chci vlastní hranice znát
a nechci se bát
když to dám na sobě znát
a ne jak kabát vát


Chudina

Prochladlý ráno, hukot v hlavách
Vyspalý bezdomovci a víc nic
nevidíš na cestě chudym městem
Já jsem nula, ale co jsi ty !

Musíme mluvit asi jinou řečí
že nám tady nikdo nerozumí
Čekám tu na tu svoji chvíli
až si někdo konečně vystřelí
na to moje bezbranný tělo
aby se nárazem rozletělo
a na zemi bylo vidět, co se stalo

Chudina dělá, lidi jsou bezohledný
Mrtvá kočka se strunou na krku
Satan si vzpoměl na svá mladá léta
s cigárem hned vedle hřbitovu


In

Kommen
and arbeit not waiting

Yes my dear
du bist kaput angel

Merde !

Sometimes du
and sometimes ich

Maybe, jednou
maybe, zwei
zwei
times

Umřít don´t mean win
but so lost your soul
Ty víš jak se jmenuji
ale nedbáš !

My feme fatale
we are in ...


Instro

Hey á ah
Hey uh o

"Svůj život popsal bych
plácnutím do vody
plácnutím do vody
popsal bych život …"


Já radši Velvety

Co mám dělat to mi asi taky nepovíš
možná bych si měl najít nějákou skrýš
kde by jsem si v klidu hověl
užíval si až bych zpurpůrověl

A techno muzika
ta se mě netýká
já radši Velvety

Možná, že už moc dlouho spím
možná se jednou utopím
ale spíš jen vnímám svět
takovej jakej je ...


Jako socha

Trhám listy kalendáře
mizí mi úsměv z tváře
Již příliš dlouho v nečinnosti
ukázka cizí hlouposti

Ve strnulém výrazu
koukám stále na jedno místo
Zachycen v obrazu
nemůžu ven a je zde pusto
Bez pohybu !

Jako socha v prostoru
nemůžu sehnat potravu
pro duši a pro mysl
a smysl, smysl zkysl


Je čas

Večer je pryč, ale ráno ještě není
a slunce k východu se pořád ještě nemá
Hlava zahlcená naivním sněním
Dopředu nejde to a vrátit se to nedá

Kdy naposled měl jsem jasno v sobě
chápal jsem svět a vnímal ho jak celek
Věřil jsem slunci a věcí podstatě
a byl jsem vlastně šťastnej, i když jen na venek
Je čas začít ...

Proč jen mám místo hlavy rybářskou síť
důležitý věci vždycky okem projdou
Bohužel nestačí pořád něco chtít
ona smůla s náhodou umí, když se sejdou

Je čas začít umírat!


Kéž bych byl němý

A jen tak sedět … a nic
Prý svět je vědomí … a nic
Pocitů prázdnota, ta tichá jistota …
a nic asi se nevrátí, co na tom záleží ?!

Užít si ten kousíček tebe a taky sám sebe … anic
Poslouchat ticho a malovat bez barev, jenom si povídat … a nic
Vykouknout z ulity a zase si lehnout …
a nic asi se nevrátí, co na tom záleží ?!

Stát na blbý straně řady
Chtěl bych se podívat do němý tváře pravdy

Máváme zítřkům uřízlou rukou a, a co? A nic …


Klika LKNPVTAVSJÚJ,PS

Abstraktní obrazy, obrazy abstraktních věcí
Stále hledat smysl tam, kde není
Lovit v zátokách své vlastní mysli
Nevěřit tomu, co vymyslí
Udržet otěže, neuhnout
Vzepřít se zátěži, nepodlehnout


Kolečko

Tváře se mi zase mění
s příliš velkou rychlostí
stejně tak i zešílení
přímo zebe do kostí

A v mozku otázka přebývá
zemřu dnes a nebo až zítra

Už to zas začíná
jen s menší střídou
Poblouznění končívá
sprachsprostou bídou

Čekám, miluji
a pak se opiji
jak mě to zabíjí
ach, jak mě to zabíjí

Čekám, slibuji
sliby však odplují ...


Máslo, kšilt a štětec

Vyžilí chvíle a nesplněný cíle
nic co by tě položilo
Tvůj pocit iluzorní píle
vnímání světa na černobílo

Sám svým problémem řídit si život
cožpak už nevnímáš jak moc jsi mimo
dráhu kterou přáli by ti jiní
jenom se podívej jak jiní tě vidí

Celej den dáváš dohromady větu
ty už vážně nemáš co říct světu


Mezera

Je mezi námi mezera, ale ty to asi nevidíš
Lidi se bojí mezi námi projít

Taje a mezera se rozrůstá
za chvíli se už ani nepoznáme
Než budeš jen vzpomínka
tak mi řekni, co ti tak vadí
že už teď se vnitřně nesnášíme
Vždyť opticky vypadáme stejně
jen každý hlídáme jinou stranu zdi


Mrtvá krajina

Jsem v zemi nikoho
a hledám sám sebe
Kam to až došlo
našel jsem tebe

A tak tu v krajině
kde je furt mrtvo
čekáme beznaděj
a je nám smutno


Návrat axiomu

Spím
anebo bdím?
Nevím
jen tak do tmy hledím

A ty už taky spi
a raději už navždycky


Nečekej

Spal už ty mosty
zapomeň na mě
Nikdy jsme se neznali
Jen bída, cit a nouze
Soucit, lítost, trápení
Nejlepší as ty
bezcitná svině
nic jsme spolu neměli
Na co? Na co čekáš ?!
… a dvě falešný masky


Nedůvěra v sebedůvěru

Se zavřenýma očima
vidím ti do duše
Jsem ten, kdo usíná
a věří předtuše
Kresli si nesmysly na skleněnou zeď
Hlavně si nemysli, že to něco změní

Prorůst se do srdce
zčernat a shnít

Všechno, co musel jsem
dávno jsem vyměnil

Život ti utíká
a ty nevíš směr
Myslíš na Pollocka
na barvu stěn
V nitru si pohráváš s myšlenkou teď
Zároveň pohrdáš svým vlastním sněním


Nic těžkýho

Bezbřehý ráno a netušený možnosti dne
jediným pohybem ničíš, co už se nestane
Děštová nálada roste a roste
Ztratil jsi naději a už jsi prostej

Je na místě hledat cesty
a kašlat na zkratky

Stojíš a vnímáš odrazy hladiny
Ukrytý vzpomínky, co mají bodliny
Zkusit to překlenout a nechtít přestat
pohybem a ne z místa


O ničem

Asi se zabiju
nebo se opiju
a nebo obojí

Chodil jsem do schodů
a poslední schod vždycky chyběl
padal jsem po hlavě dolů
ale nikdy jsem o ničem nepřemýšlel
asi mi něco chybí
asi jsem něco promeškal
asi jsem nemyslel tím správným ústrojím
nebo mám vůbec nějáké
asi ne !


Ploužák

Ploužím se, ploužím
po ničem netoužím
je mi jedno jak jednou zahynu
Ploužím se, ploužím
již brzy dosloužím
nevidím vícero než černo-černou tmu

Ploužím se, ploužím
nevím, co vidím
za všechno můžou ty představy
Ploužím se, ploužím
vše za sebou trousím
neohlížím se na mravy


Příchutě

Všechno je zalitý, zalitý sluncem
Všechny svý prohry jako tvý výhry
prožil jsem a přesto jsem

Kde mám brát
když už nikde nice není
Jak tvojí touhu naplnit

Všechno je zalitý, zalitý sluncem
Všechny svý výhry jako tvý prohry
prospal jsem jako sen

Připadám si jak ve frontě na čekání
Nic se nehýbe
nic nemění

Příchutě

Zavřít chutě do šuplíků
pakje najít mít i kliku

udrží tě

Vyjít čistý ze své nouze
vzít si sebou nutné pouze

uvnitř sítě
 

Rudošedý den

Nebe je šedý
slunce zas rudý
vždyť ono vlastně hezky je

Co bylo, co bude
a jak to skončí
nikoho z nás to nemine

Vzduch voní
když je hezky
když je rudošedý den

V uších ti zvoní
a blesky ženou tě ven

Měsíci v kouři
kolem tebe kroužím
tebe se nebojím
ale ani nevěřím

Sám, sám
sám v sobě se svou bouří ...


Stereotyp

Jen co ráno vstanu
jdu si zuby umejt
Sám si zvonim hranu
ještě dneska dojet

Pak jdu shánět jídlo
a něco k pobavení
Co se dobrý zdálo
tak to už není

Večer pak zas mimo
každodenně opit
tím co se stalo
Jo a nesnáším stereotyp


Tábor

Stěny jsou poškrábaný za nehty omítka
prsty jsou zohýbaný, těžko se utíká
bez světla nad hlavou a pevný půdy
pod nohama

Vzpomínky na vítr, na pocit volnosti
na možnost odporu, na chvíli, kdy stál jsi zpříma

Každá příčina má svůj důsledek
jen se špatně chápe
důsledek bez příčiny

Vzpomínky na léto, na čistý dým, na ticho bez pláče
na moment, kdy jsi mohl dýchat

Život v cizí moci není ani odraz života skutečného

Vzpomínky na slunce, na nebe a chvíle štěstí
na dny, kdys zažíval opojení

Stěny jsou poškrábaný za nehty omítka
prsty jsou zohýbaný, těžko se utíká
s vědomím, že nemáš kam


Tak jak ?

Něco mě dnes zevnitř buší do hlavy
asi jsem včera moc pil
rychle trochu tekutý potravy
než abych se dál takhle trápil

Něco mě uvnitř neskutečně žere
asi jsem se špatně choval
další sklínka snad mozek vypere
ale bacha, aby se zachoval

A příjde ráno a snad příjde i večer
To co je dáno jsou neustále křeče
Pryč alespoň na chvilku, ať mě to nechá stát
Né dík, už ani lahvinku - mé tělo musí na potrat

Jednou se to možná změní
ale to už nebudu mezi vámi


Tam tank

Vysoko v mracích 
motá se chtění
Hloupost už útočí
chybí brnění

Jedna láska jeden svět
a tolik nepříjemných vět

Dlouhá věta bez obsahu
marně hledáš rovnováhu
Nice se neboj, nic to není
to se jenom svět nám mění


Tápání

Ať už stojím nebo sedím
všechno motá se mi
Co s životem, nevím
zdá se mi

Ať už sedím nebo klečím
všechno stejný je
Sám zdraví si ničím
kam to spěje

Tápám, tápám dál
Sám, sám jak jinak

Ať už klečím nebo ležím
všechno je zbytečný
Oči zavřený když prosím
ať se to změní


Trochu žil

Poslední kapka krve dopadla na zem
aspoň už ho to bolet nebude
Vzpomínal jak prve - břitva s rezem
jak ho to štvalo, že neřeže

A teď bílý, usnul na věky
tak jak to chtěl, jak to chtěl mít
Čáry v zápěstí lepší než jedy
jeho dech oněměl a má konečně klid


Sluneční vítr

Osleplý konečným řešením
stojíme na místě
jen pozadí se mění
Slunce se dere vpřed
žaluzie jsou zase proti,
tak to na tom světě chodí
Vzpomenout na věčnost a nemít proč
Svý věci nevzít a odejít
Takovýto z filmu jak letí sáček
a taky doma mít ten svůj hřebík
na který to celý pověsím 


Už mě to nebaví

Už mě to nebaví ty rozhovory po ránu
že ráno vstanu s flaškou v ruce a jsem pořád na flámu
Už mě to nebaví ty rozhovory na večer
že mám pořád křeče a den ze mě pomalu teče
Už mě to nebaví, ty tvoje únavy
Pořád mluvit stejně hloupě a motat se dokola
když perioda skončila a nemáš jak to odvolat
Nosit v hlavě starý spleeny a nemít místo na nové
prošlé spleeny? No to už je takové

Už mě to nebaví …


Únava

Jako kouř z cigarety motám se životem
a cestou potkávám samé křivé stromy
Sám se sebou mluvím jen šepotem
Životní tempo zpomaluje se mi

Slunce vidím jen přes větve stromů
Již pozdě je, únava táhne mě domů

Ale kde domov je
a jak se k němu dospěje ?

Slunce vidím jen přes větve stromů

Koukání z okna, zkoumání stropu
Spaní a vstávání
Nic, nic, nic se nemění

Bezbarvá je barva mojí duše ...


Vilfrédova noční hudba

Vilfréd o půlnoci vstává
kafe ohřát si dává
vyklání se z okna ven
tichou tmou je obklopen
V uších počlo mu pískání
opile z okna se vyklání
Objevil se rytmus i melodie
Vilfréd chápe, co je to utopie
Letí …
… dolů a dolů a dolů …
a dopadá
(Možná, že jo
možná, že taky ne)
Noc se skládá, ukládá, jde spát
A již nic není k vidění


V nemoci

Po pláži plouží se stín
Pláž je to kamenná
Stráž dělá tu spleen
Nemoci jsi nějáká znavená

Zdravím zdraví
Zdravím zdravý

Ostnatý drát smotaný v krku
pálí a řeže nečinností
Kolik jsem v nemoci již prožil roků
Kolik jich zbývá do věčnosti

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky